A o tom to je.

21. května 2016 v 22:33 | Baghíra |  - O mně samotný
Je to hrozně zajímavý. Nový. Vzrušující. Někdy trochu strašidelný. Občas nepříjemný. Ale určitě toho hned tak nenechám. Teď když je jasný, že nás to baví oba, tak rozhodně ne.



Sametový pouta sice patřej k těm příjemnějším, ale potom, co mám díky nim už víc než půl hodiny zdvihnutý ruce nad hlavu a přivázaný k provazům u stropu, mě řežou do zápěstí. Snažím se najít co nejpohodlnější pozici. Provazy ale držej pevně, takže se jen tak nevysmeknu. Ani mě to ale nenapadne, protože mám jinou starost. Je to koňskej bičík, co mi jednou za čas přistane na kůži a přinutí mě minimálně syknout, nebo tlumeně vyjeknout. Díky šátku přes oči nikdy netuším, kdy můžu čekat další ránu, kde na těle mě to zabolí. Jediný co vím je, že jich ještě zbývá pět.

Na zadku to štípne, ale udržím se. Přes prsa to bolí víc a nejsem na to tak zvyklá, takže vyjeknu. U žeber to nebolí tolik, ale jednoduše se tam tvoří modřina. Záda jsou spíš pohlazení. Rozkrok je nejcitlivější, musí se opatrně. Poslední rána, desátá, je důraznější, a donutí mě na chvíli groteskně srazit kolena. Ujede mi tichý "auu". Hloupě si myslím, že mám dnešní trest za sebou a odměna na sebe nenechá čekat.

M. mi dává neustále najevo, že je někde blízko. Stojí teď přede mnou. Mluví na mě, hladí mě po ramenou, líbá mě na krk, dotýká se ostnů na obojku, co mám kolem krku. Chci se mu schovat v náruči, ale s rukama nad hlavou si to můžu maximálně přát a doufat že mi to vyčte z tváře i s tím šátkem na očích. Jenže teď se odtahuje. To je přesnej opak mýho přání. Udělám krok k němu, snažím se mu naznačit, že ho chci mít blízko. Neměla bych mluvit, takže gesta jsou jediný co mám.

Slyším, že se zase přibližuje a těším se na teplo jeho rukou, až se budu moct přitisknout. Na ramena mi ale dopadá studená voda. Teče mi dolů po zádech a hrudníku až na břicho a dál po stehnech. Vyjeknu a ošiju se chladem. Dlaní mě plácne přes zadek. Další dávka mi přistane na hlavě, zmáčí mi pečlivě upravený vlasy, část schytá šátek na očích a zbytek mi steče po krku. Teď už se doopravdy třesu zimou. Cinkání karabiny pout je toho důkazem.

Odchází. Začínám se bát co přijde dalšího. Za pár skund ale slyším, jak se kroky zase přibližujou. Odepíná mi ruce z pout, a kolem ramen mi pokládá osušku. Balí mě do ní a opatrně si mě přivine k sobě. Pusa na krk, jemný kousnutí.
"Enough for today?"
"Yes, master."
"Will you be a good girl now?"
"Yes, master."

...

Po nespecifikovaně dlouhý (a moc příjemný) době mi unavenýma prstama trochu nemotorně odepne obojek, položí ho vedle postele, a to je znamení, po kterým zase přepneme zpátky do češtiny, protože pro dnešek hra skončila.
"Miluju tě. Dobrou noc."
"Já tebe taky. Dobrou."
...

A o tom to je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 21. května 2016 v 22:46 | Reagovat

pěkný blog:)

2 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 10. června 2016 v 19:35 | Reagovat

Já tebe taky? Takže už ses dostala do téhle fáze? Nebo tím kryješ to, že ty mu to ještě nějakou dobu (nebo nikdy) neřekneš? Mimochodem.. hrozně ti závidím, že máš někoho, kdo s tebou tyhle hry hraje =D. Já si o tom budu asi maximálně číst =D..

3 Baghíra Baghíra | Web | 11. června 2016 v 17:33 | Reagovat

[2]: "tyhle hry" jsou pro bohužel asi hlavním pohonem našeho vztahu. Hlavně z mojí strany. Je to důvod, proč s ním nejsem dál jen kamarádka, nebo kamarádka s výhodama. Natolik mě to fascinuje...

A s tím "já tebe taky" - odpovídám mu jen asi v 50% případů. Jinak dělám že spím, obejmu ho, nebo to zamluvím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama