Všichni moji muži

10. listopadu 2015 v 13:48 | Baghíra
Jsem sice ještě poměrně mládě (ještě tu nejsem ani čtvrt století), ale pár pánů už se vystřídalo na postu mýho "+1". Nebudu počítat platonický lásky, těch bylo a ještě bude tolik, že by to vyšlo na speciální blog. Teď myslím jen ty, který tušili že existuju, a chtěli existovat alespoň nějakej čas v mojí blízkosti. V kostce bych vám je tu ráda představila.



M1
Sice je to asi trošku dětinský, ale poprvé jsem byla zamilovaná ve čtvrtý třídě, do kluka ze třídy o rok vejš, se kterou jsme jeli na školu v přírodě. Byla to učebnicová první dětská láska. Psali jsme si celý dny esemesky, rodiče nás peskovali za věčně vyplácanej kredit, a dokonce jsme šli na jedno rande. Do zoo, což byla záviděníhodná romantika. Jenže když člověk poprvé s někým chodí, netuší jak řešit některý krizovky. Třeba sprostý esemesky od kamarádů, co boyfriendovi o přestávce sebrali mobil. V domění, že to psal on, jsem mu dala esemeskový kopačky a až do šestý třídy jsem se s ním nebavila. Tehdy jsme se totiž potkali na stejným gymnáziu, všechno si vyjasnili, zasmáli se jaký jsme byli paka, a začali se kamarádit. Což trvá dodnes.

M2 (začíná se to podobat menu z čínský restaurace, ale jsou to počáteční písmenka jejich jmen)
To mi bylo čerstvejch patnáct. Se školou jsem jela na jazykovej a poznávací zájezd do Španělska. Na pokoji jsem byla s dvěma holkama ze třídy, co na mobilech neustále pouštěly do kola hity od Soulja Boy a Akona, a mě z toho jebalo v hlavě. Nejsem ale hádavej člověk, tak jsem si holt vzala knížku a šla si sednout na balkon. A hle, kdo si to čte na vedlejším balkonu? O rok a kousek starší sympaťák, co má stejnej problém se spolubydlícíma. Během těch pár měsíců nesmělýho chození, kde byla nouze i o pusu, natož aby se stalo něco zásadnějšího, jsme si povídali o hudbě, asijský kultuře, kterou jsme oba měli rádi, a pirátech. On se za piráta tak trochu považoval. Hodně cestuje, léto dřív trávil na lodi v Itálii, a teď má krásnou slečnu ze Srí Lanky. Jo, a studuje medicínu...

L1
Moje podivná láska z tanečních. Chodili jsme spolu do školy, ale před tančníma jsme se spolu moc nebavili. Tam jsme si ale padli do kroku a noty. Rozuměli jsme si, protože jsme byli oba tak nějak třídní odpadlíci. Špatný známky, "cool kids" se s náma nebavili, opravdový kamarády jsme tam tehdy každej měli maximálně dva. Jak se říká, "misery loves company". Nikdy to nebylo opravdový chození, protože on je doteď fanatickej balič. Kromě mě to vedl s třema dalšíma holkama, což mi vlastně ani moc nevadilo. Stačilo mi s ním každou středu večer, po skončení tanečních, vést intelektuální rozhovory nad šálkem přelouhovanýho zelenýho čaje v tý nejhorší čajovně v Praze. Jednou nebo dvakrát jsme se líbali a mazlili na školních akcích, a pak se to nějak vytratilo a po maturitě už jsme jen kamarádi, co spolu rádi prohoděj pár slov na třídních srazech.

P1
Můj zatím nejdelší vztah. Dohromady čtyři skvělý roky, a půl roku problémů. Přežili jsme spolu maturitu, nástup na vysokou školu, a když jsme si každej začali budovat svojí vizi budoucnosti, začalo to nabírat špatnej směr. Spolu jsme si odbyli svůj první sex, začalo nás to bavit, a časem to bylo to tak super, že to pak byly skoro ty jediný chvíle, kdy jsme si rozumněli. On mi ukázal svět dřeváren a LARPu, naučil mě trošku hrát frisbee, nebát se novinek, bejt trošku společenštější tvor a nestydět se pořád za všechno. Já ho seznámila se světem fotografie, trochu jsem ho namočila ve fantasy, snad teď i trochu víc čte než dřív. Každej jsme toho druhýho naučili na naše oblíbený kapely. I když to od rozchodu není nijak dávno, jsme kamarádi. Chyběl by mi, protože mu z velký části vděčím za to jaká teď jsem, a i přes to, že už nejsme pár, stále jsme svým způsobem soulmates.

M3
Tohle zatím trvá jen chvilku. Začalo to jako zábava, a tak trochu náplast po rozchodu s P1. A hle, teď jsme spolu schopný celej víkend proflákat v posteli se seriálama a vodní dýmkou, a o víkendu jedeme na minidovču do Vídně. Čuju trochu průšvih, protože on se do mě okamžitě a nenávratně zamiloval, zatímco já ještě rozdejchávám události posledních pár měsíců, a už z minulejch zkušeností vím, že zamilovat se (a uvědomit si to), mi trvá věky. A další milénium trvá, než se odhodlám to říct nahlas. Takže chudák bude muset mít dost výdrž, jestli chce, aby to bylo mezi náma nastejno. Zatím si nestěžuje, ale proč by to taky dělal, když mě má skoro denně v posteli... Ještě to bude zajímavý :)


Baghíra
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 1. února 2016 v 19:01 | Reagovat

Teď už mi to dává smysl, ten nejnovější článek. Přeji hodně štěstí :)

2 Baghíra Baghíra | Web | 2. února 2016 v 16:46 | Reagovat

[1]: Děkuju moc. Je fakt, že bez přečtení tohohle článku je ten novej trochu složitější na pochopení

3 Beautiful sick mind Beautiful sick mind | Web | 10. června 2016 v 18:15 | Reagovat

Tak tyhle skoky z vztahu do vztahu až moc dobře znám. Narozdíl od tebe jsem ale ten typ, co jde hlavou tak trochu proti zdi a nakonec když opadne počáteční rauš, mám pcoit, jestli to nakonec nebyla tak troch chyba, že jsem nenechala hormony trochu se usadit. Ale to už jsem prostě já..

4 Baghíra Baghíra | Web | 11. června 2016 v 17:18 | Reagovat

[3]: Já si taky stále nejsem jistá, jestli to nebyla chyba. Sice jsem vlastně spokojená, ale pořád mám cuky směrem k jinejm chlapům...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama