Hodná holka

3. listopadu 2015 v 18:47 | Baghíra |  - O mně samotný
Tohle téma týdne mě přinutilo založit si novej blog, protože o něm nemůžu psát někde, kam si běžně choděj číst kamarádi. Nene, tohle chce trochu zasloužený (a logický) anonymity.



V dnešní době tahle "libůstka" není nijak neobvyklá, i když bych řekla, že zvláštní určitě svým způsobem stále je. Je popularizovaná, někým oblíbená, někým odsouzená, a někdo jí má tak rád, že jí dovádí přes dokonalost až do absurdity. Každou chvíli tady objevím článek, nebo celej blog, kterej popisuje tuhle autorivu zálibu, jak se k ní dostal, jak ji objevoval a co ho na ní těší. Takže nebudu první ani poslední, kdo o ní bude mluvit.

A abych jen nemlžila, konečně vám povím, o čem je řeč. Mám ráda dominantní chlapy - jakože v posteli, ale co si budeme povídat, občas ta dominance sublimuje i ven z postele do běžnýho života. Já se omezuju jen na tu ložnici, protože jinak jsem stvoření, co si úzkostlivě chrání svojí nezávislost, takže bych vedle sebe celodenního diktátora nesnesla. Ovšem, když se za mnou zavřou dveře ložnice, to je jinej příběh.

Nejsem od přírody subík, nejsem ochotná chlapa poslouchat jen tak z plezíru "protože on tu přece má velet". Pokud něco chce, musí mě buď přimět to chtít pro něj udělat, a nebo mě přinutit. A k tomu se nabízí spousta možností, záleží jen na jeho kreativitě. Musí si na to přijít sám, přece mu nebudu radit, co se mnou. Musím ale říct, že už jsem si i přes poměrně pramalý zkušenosti udělala obrázek o tom, jak rozdílně pánové v takový situaci uvažujou. Jeden slibuje a vypráví, co z toho budu mít, když budu hodná. Jinej vyhrožuje, co mě čeká, když hodná nebudu. Další mi rovnou vrazí facku, protože se neodmlouvá.

Ten třetí dostal okamžitě stopku. Ne že by mi vadilo, když sem tam něco zabolí. Právě naopak. Ale jsem pro rafinovanost. Celý je to pro mě hra, která ale potřebuje dva hráče, co si sednou. Pokud do toho jde každej s jiným očekáváním, je jasný, že to skončí špatně. Když na dotyčnýho "ranaře" vzpomínám, je vlastně dobře, že jsem jen dostala ťafku. Lesson learned, mohla se stát spousta horších věcí.

Čím větší je kreativita hráčů, tím je hra lepší. Komunikace v angličtině byla hodně zajímavá zkušenost, stejně jako zůstávání v rolích po příjezdu z jednoho LARPu. Už jsem měla tu čest se saténovým šátkem, hedvábím, sametem a kožešinou, ale taky s koňským bičíkem, vařečkou, důtkama... Něco je příjemný, něco trochu zabolí, ale moje nadšení stále roste.

Možná je to i kvůli tomu, jak v poslední době hltám komiks Sunstone. Je to nádherně kreslený, sem tam vážně vtipný, a zdá se (i když ověřit si to můžu jen těžce), že je to dost propracovaný i po psychologický stránce postav. Doporučuju

Tak se zatím mějte
P.S.: Blog časem dostane hezčí fazónu, teď ale byl čas jen na napsání článku.

Baghíra
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 19:33 | Reagovat

Já se těch chlapů, co mají pocit, že jim patří svět a co si se mnou chtějí dělat co chtějí, zkrátka bojím a nepustím si je k tělu. A kdyby si jen dovolil mi vyhrožovat, jednu okamžitě schytá. Nebo kdyby mě začal bít, v tu ránu volám Policii. Žádný nadržený egoista se mnou vymetat nebude.

2 Natas Natas | Web | 3. listopadu 2015 v 20:38 | Reagovat

Jsem dominantní typ, takže submisivní role není pro mne. Pochopení ovšem mám. :)

3 Baghíra Baghíra | Web | 5. listopadu 2015 v 15:43 | Reagovat

[1]: Tohle je poměrně častej pohled, a já ho na sto procent chápu. Ale je to daleko složitější. To, že chlap občas holku pleskne přes zadek, nebo jí zatahá za vlasy, z něj nedělá šovinistický prase, nebo násilníka patřícího za katr. Často se takovej chlap dokáže k ženský v reálu chovat daleko líp než kdejakej zamilovanej méďa, co se dušuje, že by na holku nevztáhnul ruku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama